Sociální odvody v Evropě – žebříček

Jak číst tento žebříček

Co příspěvky financují a proč to není daň z příjmu

Sociální a zdravotní pojistné plní jiný účel než daň z příjmu, a proto se z něj v tabulce nedá číst "celkové daňové zatížení". Zatímco daň z příjmu putuje do obecného rozpočtu státu, pojistné je zpravidla účelově vázané: financuje starobní a invalidní důchody, zdravotní péči, nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti a v některých zemích i dlouhodobou péči o seniory. Klíčový rozdíl je nárokovost. Za odvedené pojistné vzniká alespoň částečný nárok na budoucí plnění, kdežto daň žádný osobní protinárok nezakládá. Proto stejné procento v tabulce může u dvou zemí znamenat něco úplně jiného podle toho, co všechno je do systému zahrnuto. Země, kde pojistné kryje i péči o závislé osoby nebo štědrou rodičovskou, bude přirozeně výše než země, která tytéž funkce financuje jinými daněmi nebo je nechává na soukromém trhu. Při čtení žebříčku se proto ptejte nejdřív, jaká rizika daná sazba vlastně pokrývá, a teprve pak srovnávejte její výši s ostatními.

Proč samotné procento klame

Holé číslo v žebříčku svádí k rychlému verdiktu, ale skrývá hned několik pastí. První je rozdělení mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Tabulka může uvádět součet obou částí, jen část hrazenou zaměstnancem, nebo obojí zvlášť, a totéž procento pak znamená pro čistou výplatu něco jiného. Ekonomicky navíc část odvodu zaměstnavatele dopadá i na zaměstnance v podobě nižší hrubé mzdy, takže formální rozdělení nevypovídá o skutečném břemenu. Druhou pastí jsou stropy. V mnoha zemích se pojistné odvádí jen do určité výše příjmu a nad ní klesá jeho efektivní zátěž, takže nominální sazba platí naplno jen pro část výdělků. U vysokých příjmů proto může být reálné zatížení výrazně nižší, než napovídá řádek v tabulce. Třetí a nejdůležitější past je, že procento nic neříká o tom, co za odvod dostanete zpět. Vyšší sazba doprovázená kvalitními a širokými dávkami může být pro domácnost výhodnější než nízká sazba s minimálním krytím. Žebříček proto čtěte jako vstupní ukazatel, ne jako konečné hodnocení.

Myslete v celkovém klínu, ne v jednom řádku

Nejužitečnější způsob, jak žebříček číst, je nedívat se na jednu položku izolovaně, ale skládat si celkový "daňově-odvodový klín" mezi náklady zaměstnavatele a tím, co člověku nakonec zůstane. Vysoké pojistné totiž často jde ruku v ruce s nižší přímou daní, nebo naopak, takže země s odlišnými sazbami mohou skončit u podobného celkového zatížení. K tomu je potřeba připočíst i druhou stranu rovnice, tedy náklady, které v jiné zemi platíte soukromě. Tam, kde je pojistné nižší, obvykle nesete více přes soukromé zdravotní nebo penzijní připojištění, a tyto výdaje se v žádné sazbě neobjeví. Země na vrcholu tabulky tak nemusí být "nejdražší", pokud za odvod pokrývá služby, které jinde platíte zvlášť z čisté mzdy. Smysluplné srovnání proto zahrnuje tři vrstvy najednou: kolik se odvádí, kolik z toho plyne zpět jako dávky a služby, a co byste jinak museli dokoupit sami. Teprve tento úhrn dává obrázek o skutečné zátěži a hodnotě, který samotný žebříček nikdy neukáže.