DPH v Evropě – žebříček

Jak číst tento žebříček

Co je DPH a kdo ji nakonec zaplatí

Daň z přidané hodnoty je spotřební daň, která je už zahrnutá v ceně zboží a služeb na regálu, takže ji zákazník obvykle vůbec nevidí jako samostatnou položku. Ačkoli ji státu odvádějí podniky, ekonomicky ji nenesou ony: firma daň vybere v ceně a přepošle dál, přičemž na každém článku řetězce si odečte daň zaplacenou na vstupu. Zatížení tak dopadá až na konečného spotřebitele, který si nemá od koho DPH odečíst. Proto je DPH ve své podstatě daní z domácí spotřeby, nikoli z výroby nebo z podniků. Tabulka řadí země podle standardní sazby, ale ta popisuje pouze základní pásmo. Aby čtenář rozuměl tomu, co srovnává, je užitečné držet v hlavě, že jde o daň vestavěnou do ceny, dopadající na kupujícího, a že pořadí ukazuje sazbu daně, nikoli skutečnou částku, kterou konkrétní domácnost během roku odvede.

Proč standardní sazba rozdíly nadhodnocuje

Největší past při čtení tohoto žebříčku je považovat standardní sazbu za daň, kterou domácnost skutečně platí ze všeho, co koupí. Tak to nefunguje. Většina zemí uplatňuje na základní potřeby snížené nebo nulové sazby, takže na potraviny, léky, knihy nebo veřejnou dopravu často dopadá výrazně nižší zatížení než na ostatní zboží. Standardní sazba je proto strop, nikoli průměr. Dvě země se stejnou standardní sazbou mohou zatěžovat běžný nákupní košík rozdílně podle toho, jak široce definují výjimky a co do nich zahrnou. Skutečné daňové zatížení domácnosti tak závisí mnohem víc na struktuře jejích výdajů než na jediném čísle v tabulce. Domácnost, která velkou část příjmu utrácí za zvýhodněné položky, pocítí standardní sazbu jen okrajově; kdo utrácí hlavně za zboží v základním pásmu, nese ji plně. Žebříček řazený podle standardní sazby tudíž systematicky přehání rozdíly mezi zeměmi, protože ignoruje právě tu část daňového systému, kde se země od sebe nejvíc liší.

Vyšší sazba neznamená dražší zemi

Je lákavé číst žebříček tak, že země nahoře jsou pro život dražší a země dole levnější, ale to je zavádějící zkratka. Výše DPH sama o sobě neurčuje životní úroveň ani skutečné náklady domácnosti. Rozhoduje souhra několika veličin, které tabulka neukazuje: výše mezd a čistých příjmů, cenová hladina před zdaněním i rozsah a kvalita veřejných služeb, které daně financují. Země s vyšší sazbou může nabízet lépe dostupné zdravotnictví, dopravu nebo vzdělání, takže vyšší daň ve spotřebě se domácnosti vrací v podobě nižších přímých výdajů jinde. Naopak nižší sazba nemusí znamenat výhodnější poměr, pokud jsou nižší i příjmy nebo pokud si lidé služby platí zvlášť. Žebříček proto čtěte jako jeden dílčí ukazatel daňové politiky, ne jako měřítko výhodnosti či drahoty země. Užitečnější je vnímat pořadí jako pozvánku ptát se dál po kontextu než jako hotový verdikt o tom, kde se žije levněji.