Jak snížit náklady za elektřinu – šetřit elektřinou doma a najít žrouty energie

Podrobně

Cena a množství: dvě oddělené páky

Tvoje vyúčtování za elektřinu vzniká ze dvou faktorů, které můžeš ovlivnit nezávisle na sobě. Jedním je cena za kilowatthodinu – tu určuje tvůj tarif a změníš ji přechodem k jinému dodavateli během pár minut, aniž by se cokoli změnilo na jediné zásuvce. Druhým je spotřebované množství, a to snižuješ v běžném životě spotřebič po spotřebiči. Důležité je posuzovat obojí odděleně. Kdo šetří jen na spotřebě, ale roky zůstává v nejdražším tarifu, nechává ležet ladem tu největší a nejpohodlnější páku. Naopak i nejlepší tarif přinese málo, když na pozadí běží staré, neúsporné spotřebiče. Základní dodávka, do které spadneš automaticky, když sis nikdy aktivně nevybral smlouvu, je přitom skoro vždy tou nejdražší variantou – je myšlená jako záchranná síť, ne jako dobrý dlouhodobý tarif. Roční porovnání přes nezávislý srovnávač, třeba ten od Energetického regulačního úřadu nebo spotřebitelské poradny, ti ukáže, jestli se změna vyplatí.

Správně nastavit zálohu

Bod, který mnozí přehlížejí: měsíční záloha není tvoje skutečné vyúčtování za elektřinu, ale platba předem na základě odhadu. Jednou ročně dodavatel vyúčtuje a rozdíl vyrovná. Když je záloha nastavená trvale příliš vysoko, platíš každý měsíc víc, než spotřebuješ, a na konci roku dostaneš přeplatek – do té doby ale dodavatel používal tvé peníze bezúročně, přestože na tvém vlastním účtu by byly lépe uložené. Když je záloha moc nízká, těšíš se z malé měsíční částky, ale na konci roku tě překvapí nedoplatek, který ti rozhodí rozpočet. Obojímu se dá vyhnout tím, že zálohu po ročním vyúčtování přizpůsobíš své reálné spotřebě – to jde většinou online na pár kliknutí. Cílem je záloha, která zhruba sedí, takže roční vyúčtování nepřinese ani velký přeplatek, ani velký nedoplatek. Tak zůstane tvůj rozpočet plánovatelný a tvoje peníze nepracují zadarmo pro dodavatele.

Kam se elektřina v domácnosti opravdu ztrácí

Ne každý spotřebič je stejně vinen. Velkými spotřebiteli bývají obvykle ty, které buď běží nepřetržitě, nebo produkují hodně tepla. Stará chladnička nebo mrazák pracuje čtyřiadvacet hodin denně a za roky může stát víc, než kolik dělá pořízení nového úsporného spotřebiče. Elektrický ohřev vody přes bojler nebo průtokový ohřívač, sušička prádla a staré neregulované oběhové čerpadlo topení také patří mezi typické žrouty energie. Na druhé straně stojí tichá trvalá spotřeba: spotřebiče v pohotovostním režimu, nabíječky v zásuvce a doplňková zařízení v síti berou jednotlivě málo, ale dohromady čtyřiadvacet hodin denně. Abys získal jasno, pomáhá měřit místo hádání – levný měřič spotřeby mezi zásuvkou a spotřebičem nebo chytrý elektroměr ti konkrétně ukáže, který spotřebič kolik bere. Jako hrubé vodítko, ne jako pevné pravidlo: jednočlenná domácnost spotřebuje podle vybavení zhruba 1 300 až 2 000 kilowatthodin za rok, vícečlenná domácnost odpovídajícím způsobem víc – hodnotu žene nahoru zejména elektrický ohřev vody. Ve srovnání s vlastním ročním vyúčtováním rychle uvidíš, jestli patříš spíš mezi šetrné, nebo štědré.